Někdy člověka přepadne nostalgie na nečekaných místech — třeba když si ve své představivosti vybaví šumění dial-upu, nebo zahlédne starou stránku na GeoCities, zmrzlou v čase. Vrátí vás to zpátky, že? Pojďme tenhle pocit uchopit a zalovit v digitálním podkroví při znovuobjevování Webu 1.0: rané, relativně tiché éry internetu, kdy byl modrý hypertext módní a pojem „postování“ vlastně neznamenal vůbec nic (fóra teprve vznikala!).
Skromné začátky digitálního sousedství
Pokud jste na web zavítali v 90. letech nebo na začátku tohoto tisíciletí, víte to: krajina připomínala spíš roztroušenou sbírku malebných, ručně stavěných domečků než rušné velkoměsto. Web 1.0 byl nesmělým dětstvím internetu — neohrabaný, retro fotogenický, občas poněkud frustrující. Tyhle stránky nebyly dynamické a už vůbec ne sociální. Vstoupili jste na domovskou stránku, třeba místní pizzerie nebo fanpage, a jen jste četli — to bylo vše. Žádné komentáře, žádné lajky, žádná upozornění. Jednodušší časy, že?
Bavíme se o statických HTML stránkách vytvořených se stejným zápalem, jaký někdo věnuje ručně psaným dopisům. Pokud jste chtěli svůj vlastní digitální koutek, nejspíš jste zápasili s Notepadem nebo FrontPage, věnovali hodiny tvorbě základní grafiky a smířili se s neohrabanými tabulkami místo elegantního designu. Sem tam nějaký pixelovaný GIF — vzpomínáte na točící se ikonu e-mailu? Já rozhodně ano — doplňoval seriózní práci webových pionýrů.
Pouze ke čtení: původní pasivní zážitek
Typickým znakem Webu 1.0 byla jeho „pouze pro čtení“ povaha. Představte si návštěvu galerie, kde se vystavených předmětů nesmíte ani dotknout. Přesně tak vypadalo tehdejší prohlížení — mohli jste se dívat, nasávat, ale nijak nezasahovat. Aktualizace přišly, když se majitelovi stránky zachtělo — možná jednou za měsíc, možná nikdy. Tomu se říká závazky!
Pro dobrodruhy byly k dispozici portály (jako Yahoo! a Lycos), které nabízely pečlivě vybrané seznamy, něco jako kamarád, co vám neustále doporučuje nové mixtapes. Fóra už existovala, ale byla rozdrobená. A nezapomeňme na webrings — sbírky příbuzných stránek, mezi kterými jste mohli surfovat donekonečna s nadějí, že se někdy vrátíte tam, kde jste začali. Bylo to digitální bloumání v nejlepším slova smyslu — někdy spletité, vždy fascinující.
Stavební kameny: HTML, GIFy a trpělivost
Webové stránky tehdy nebylo možné stavět kliknutím. Žádný WordPress, žádný Squarespace, po většinu této éry ani Blogger. HTML byl král; když jste znali pár tagů, byli jste pionýrem — nebo jste to tak aspoň cítili. Animované GIFy vládly všemu, někdy až absurdně (blikající texty, kdo by zapomněl?). Hudba na pozadí — obvykle nekonečně opakovaný MIDI soubor — byla někde mezi hrdým oznámením a mírným mučením.
- Pozadí: Hýřivé vzory nebo sytě modré a šedé tóny… jemnost zkrátka nebyla v kurzu!
- Text: Zarovnaný na střed, blikající, Arial nebo Times New Roman; úpravy byly spíš o odvaze než o kráse.
- Bannery: Počítadla návštěvnosti ukazovala čísla návštěvníků s nadšením žáčka na hřišti.
A hlavně ty rychlosti připojení. Čekání na načtení stránky — zvlášť pokud měla víc než tři obrázky — bylo digitální obdobou čekání na vření vody. Někdy lidé prostě přečetli alt text a šli dál.
Ikony éry: raní giganti a zapomenuté poznámky pod čarou
Některá jména tehdy založená přežívají dodnes — Yahoo!, AOL, Ask Jeeves (dnes Ask.com) a všemocný Internet Explorer, který s ledabylou samozřejmostí vládl nad soupeřem Netscape. Osobní stránky vzkvétaly na GeoCities, Angelfire nebo Tripodu, přičemž každá „čtvrť“ webu nesla vlastní komunity zápasnických fanoušků, zahrádkářů i amatérských básníků. Tyto platformy nabízely vlastní šablony, často včetně vestavěné návštěvní knihy (praotec dnešní sekce komentářů).
Víte co? I ty neohrabané katalogy měly tehdy své kouzlo, jako byste objevili tajný klub na vůbec prvním digitálním sídlišti světa. A zatímco dnešní web působí navždy propojený, Web 1.0 byl plný jedinečných ostrůvků osobnosti — každý s blikajícími GIFy a vlastním stylem.
Kde soukromí bylo samozřejmostí, nikoli bojištěm
Jedna sympatická zvláštnost Webu 1.0: prohlížeč se vás neustále nevyptával, kde jste, nebo jestli smí posílat cookies. Sledování sice v základní podobě existovalo, ale závody v cílení reklamy a analytice osobních údajů ještě ani nezačaly. Hlavní starostí kolem soukromí bylo spíš to, jestli mamka náhodou nezvedne telefon a neodpojí vás při stahování.
Návštěvníci tedy v mnoha ohledech bloudili digitálními chodbami jako duchové — sotva zaznamenaní, téměř zapomenutí. Je to docela ironie, když vezmeme v úvahu, jak silně se ty první osobní weby prezentovaly („Vítejte na Daveově Simpsonově svatyni!“), ale kromě zmínky v návštěvní knize o vás nikdo nikdy neměl tušení.
Digitální měna? Ještě ne, ale semínka byla zasazena
Pokud jde o to, co nešlo dělat — elektronické obchodování bylo v plenkách. Bezpečné online platby teprve vznikaly, lidé měli obavy zadávat údaje o kreditních kartách. Digitální peněženka byla pouhá fantazie a myšlenka na Trezor nebo Ledger (dnešní lídry v ukládání kryptoměn) by zněla jako čistá sci-fi. Když jste tehdy chtěli něco koupit, často jste skončili u odesílání fyzického šeku. Obchodníci teprve objevovali možnosti webu a boom kryptoměn? To byl příběh, který svět ještě psal do papírových účtů, ne do blockchainu.
Od statiky k sociálnu: jak se věci změnily
Jediná konstanta je změna, jak v životě, tak na internetu. S příchodem nového tisíciletí se pevné mantinely Webu 1.0 začaly rozkymácet. Najednou jste mohli postovat! Sdílet! Reagovat! — a to všechno bez znalosti jediného řádku kódu. Internet se proměnil z digitálního muzea na rušné hřiště, jakmile na scénu vtrhly blogy, sociální sítě a interaktivní obchodování. Termín „Web 2.0“ vznikl na označení této ohromující proměny, ale ony skromné začátky nikdy úplně nezmizely. Jsou základem — neohrabaným, krásným, nepostradatelným.
Dnes hardwarové peněženky jako Ledger a Trezor chrání digitální aktiva milionů lidí v kombinaci s pokročilými funkcemi ochrany soukromí. Kdo by si tehdy pomyslel, že právě ty první statické stránky tiše razí cestu dnešnímu bohatému, složitému a někdy i chaotickému webu?
Bylo to tehdy lepší?
Ty rané webové roky měly zvláštní půvab. Ano, Web 1.0 postrádal pohodlí, rychlost i sociální propojenost, na které jsme si zvykli. Nabízel ale něco, co moderní web občas zapomíná: kapsy čisté, neředěné osobitosti. Každá domovská stránka byla jako jedinečná hvězda v pomalu se rozpínajícím vesmíru. Šlo o to být vidět, i když jen hrstkou neznámých, kteří možná cestou jinam tiše prošli kolem vašich dveří.
Je to jen nostalgie? Možná. Ale někdy, když si připomeneme, kde jsme začali, lépe chápeme, kam směřujeme — a proč i rozkliknutí další nefunkční GeoCities stránky může pořád vykouzlit úsměv.
