Blog

Proč není multisignatura jen pro paranoidní: Srdce bezpečných kryptoměnových transakcí

Why Multisignature Isn’t Just for the Paranoid: The Heart of Secure Crypto Transactions

Pro nezasvěcené může slovo „multisignatura“ znít jako další technologický módní pojem, který by měl zůstat pohřbený někde v oficiální zprávě. Ale víte co? Multisig, tedy transakce s více podpisy, patří mezi nejpraktičtější a nejpřízemnější bezpečnostní opatření v kryptoměnách. Přináší jednotlivcům, firmám i celým komunitám možnost sdílet kontrolu, snižovat riziko a klidněji spát. Pokud jste se někdy ptali, proč ti nejprozíravější lidé v kryptu spoléhají na více než jeden podpis u jedné transakce, posaďte se. Pojďme si vysvětlit, co je multisig, jak funguje a proč to není nástroj jen pro paranoiky.

Takže, co vlastně je multisig?

Nechme to jednoduché: transakce s více podpisy vyžaduje ke schválení více než jeden handshake. Než ji pustí vaše privátní klíče, musí se sejít stanovený počet digitálních podpisů, což si můžete představit jako řadu strážců, kteří všichni musí kývnout, než otevřou trezor. Tento princip není unikátní pro kryptoměny. Představte si například firemní bankovní účet, kde šek potřebuje souhlas dvou manažerů.

V kryptu se běžně používá model „M-z-N“, což zkráceně určuje, kolik podpisů z celkového počtu je potřeba. Může to být třeba dva ze tří blízkých přátel, nebo šest z devíti členů představenstva. Na přesném počtu nezáleží, důležité je, že nejste závislí jen na jednom člověku či klíči, což snižuje tzv. „single point of failure“ (jediný bod selhání) (Investopedia).

Jak to funguje – a proč z toho tolik povyku?

Podívejte, nastavit multisig peněženku není jako zakládat další e-mail. Jde o úmyslný a promyšlený proces:

  • Krok 1: Skupina se dohodne na celkovém počtu signatářů a počtu potřebných schválení. Například model 3-ze-5: jakákoli tři z pěti osob mohou autorizovat transakci.
  • Krok 2: Každý obdrží svůj vlastní privátní klíč, který se uloží co nejbezpečněji (hardware peněženky jako Trezor či Ledger jsou zde často oporou).
  • Krok 3: Když je navržena transakce, potřebný počet uživatelů ji přezkoumá a podepíše svými klíči.
  • Krok 4: Teprve když je dosaženo minimální hranice schválení, transakce se zapíše na blockchain a skutečně dojde k přesunu prostředků (Cointelegraph).

Je to podobné, jako by se museli dohodnout tři spolubydlící, než zaplatí nájem – jen tady může jít o miliony.

Praktické příklady: Kdy multisig zachraňuje situaci

Kryptosvět je plný varovných příběhů – Silk Road, Mt. Gox a nespočet online fór popisujících ztracené miliony, většinou kvůli kompromitovaným klíčům nebo nepoctivým administrátorům. Multisig začal získávat na popularitě hlavně po vlně hackerských útoků na burzy v letech 2013–2014. Pamatujete si, jak BitGo tehdy průkopnicky představil svou multisig peněženku? Některé z nejbohatších adres i bezpečnostně nejposedlejší burzy tehdy přešly na multisig téměř přes noc.

A jak to vypadá v praxi dnes? Typické scénáře:

  • Sdílené rodinné finance: Rodiče nastaví model 2-ze-3 a jeden klíč mají uložený offline v sejfu. I kdyby potomek chtěl zkusit něco kouzelného, bez souhlasu mámy či táty nepřevede ani satoshi.
  • DAO a komunitní pokladny: V decentralizovaných autonomních organizacích nechce (ani nemá mít) plný přístup jediná osoba. Safe (dříve Gnosis Safe) je dnes standardem pro DAO pokladny, kdy je třeba souhlasu více členů vedení k odeslání grantu.
  • Firemní správa: Kryptoměnové firmy – například trading desky nebo burzy – často vyžadují, aby významné převody podepisovala většina vedení nebo právního oddělení. Některé procesy jsou dokonce automatizované na enterprise platformách.

Úskalí: Je multisig bez chyb?

Přiznejme si to: cokoli se zdá takhle neprůstřelné, musí mít nějaký háček. (Krátká odpověď: částečně ano.)

S rostoucím počtem signatářů roste náročnost koordinace. Klíče se ztrácejí, lidé odcházejí, nebo je někdo na dovolené zrovna, když je třeba zaplatit nájem či výkupné. Navíc, různé blockchainy podporují multisig různě, nebo vůbec. Bitcoin má nativní podporu multisigu, kdežto Ethereum to řeší přes chytré kontrakty, což nabízí flexibilitu, ale také riziko chyb v kódu.

A potom jsou tu poplatky. Více podpisů znamená více dat na blockchainu, což znamená vyšší transakční náklady. Pokud plánujete časté přesuny, je třeba počítat i s občasnou výměnou kompromitovaného klíče nebo nahrazením člena, který si užívá na tropickém ostrově.

Realita: Trezor a Ledger jako hardwaroví giganti

I když existují mobilní a softwarové multisig peněženky, seriózní uživatelé dávají přednost hardwarovým peněženkám jako Trezor nebo Ledger. Obě v posledních letech zásadně zjednodušily multisig pro běžné uživatele i firmy – už žádné akrobatické příkazy v terminálu.

Trezor Suite uživatelům umožňuje účastnit se multisig peněženek s open-source nástroji jako Sparrow nebo Electrum. Peněženky Ledger díky Ledger Live a integracím s Casa či Nunchukem umožňují spolupodpisování jednoduše i těm, kteří nežijí blockchainem den a noc. Snaha zpřístupnit multisig je možná největší bezpečnostní vylepšení hardwarových peněženek od doby, kdy se objevilo heslo „Not your keys, not your coins“.

Proč multisig konečně míří do mainstreamu?

Popravdě: po léta byla největší překážkou používání multisigu prostě… složitost. Dnes? Lepší rozhraní, srozumitelnější návody a spolehlivá hardwarová integrace udělaly tuto úroveň bezpečnosti dostupnou široké veřejnosti. Firmy jako Safe (dříve Gnosis Safe) a BitGo dokonce nabízejí speciální enterprise verze pro DAO, rodinné úřady i firemní pokladny po celém světě.

A jakmile začali regulátoři brát kryptoměny vážně, firmy chtějí demonstrovat, že bezpečnost prostředků je pro ně samozřejmostí. Některé jurisdikce už dokonce burzám doporučují, aby díky multisigu chránily klientské prostředky – čímž multisig dále upevňuje pozici v krypto infrastruktuře (Investopedia).

Závěrem, očima krypto veterána

Pokud jste si někdy prohlédli hardwarovou peněženku a řekli si „tohle mi stačí jako zabezpečení“, možná je čas se zamyslet. Multisignatura nejsou projevem paranoie, a nejsou jen pro „velryby“. Jde o komunitu, sdílenou odpovědnost a často jen o pojistku, že někdo nemůže utéct s celým bankem. Ve světě, kde si lidé důvěřují, ale chtějí vše ověřit, dává smysl chtít druhý, třetí, nebo klidně sedmý podpis.

Takže až budete příště nastavovat peněženku – ať už pro pokerový klub, malou DAO nebo rodinné úspory – zkuste dát šanci multisigu. Možná zkomplikuje život, ale určitě zkomplikuje i krádež krypta. A upřímně, není to vlastně hlavní smysl celé věci?

Předchozí
Síťové efekty: Proč vaše oblíbené platformy s více lidmi neustále zlepšují
další
Nakamoto koeficient: Pohled pod pokličku decentralizace blockchainu